Krkonoše a Jizerské hory

Krkonoše

Krkonoše se nacházejí na severovýchodě Čech podél státní hranice s Polskem. Krkonoše jsou součástí horopisného celku Sudety a jsou nejvyššími horami střední Evropy severně od Alp. Jsou poměrně malé – vytvářejí souvislé pásmo asi 35 km dlouhé a méně než 20 km široké.

• Rozloha: česká strana – 454 km2, polská strana – 177 km2.
• Nadmořská výška: od cca 300 m n.m. do 1602 m n.m. (Sněžka)

Krkonoše oplývají pestrou přírodou – od podhorských listnatých lesů přes rozsáhlé smrčiny na svazích hor, nepočítaně potoků a říček s několika krásnými vodopády a pramenem evropského veletoku Labe, až po arktoalpínskou tundru na hřebenech, která připomíná spíše tisíce kilometrů vzdálené kraje Skandinávie. Nad tundrou pak vévodí ledovci vymodelovaný kamenný jehlan nejvyšší hory Sněžky (1602m). Na malém území tu najdete 21 endemitů – rostlin a živočichů, kteří se nevyskytují nikde jinde na světě!

Objevte jedinečné krásy krkonošské přírody a chraňte je spolu s námi také pro budoucí generace.

Několik set let bohaté historie zanechalo tady pro dnešek řadu pamětihodností. Od téměř zapomenutých ruin hradů, přes renesanční zámky, krásné barokní kostely, měšťanské domy s podloubím, roubené chalupy rozeseté po horských loukách až po kamenné rozhledny či vojenská opevnění ze druhé světové války na hřebenech hor. Mnohé z historie, přírody a lidské dovednosti najdete v mnoha místních muzeích. Pro každého se tu najde něco.

Jizerské hory

Jizerské hory – nejsevernější české pohoří. Kraj strmých skalnatých svahů, zádumčivých rašelinišť, lesů bez konce. Kraj divoký ve své prehistorické zachovalosti a zároveň po věky obývaný lidmi. Ovlivněný člověkem a současně hluboce ovlivňující své obyvatele ve vzácné harmonické jednotě. Takovou bývala krajina v roce 1968, kdy byla pro její ochranu vyhlášena Chráněná krajinná oblast Jizerské hory, jedna z nejstarších v České republice.

Změny, které v krajině Jizerských hor v uplynulých letech nastaly, urychlily přechod od konzervativního způsobu ochrany k novému aktivnímu přístupu. CHKO a její správa nacházejí současný smysl své existence a působení v obnově krajiny. Záchrana genofondu původních dřevin, dlouhodobý program obnovy rozvrácených lesů, tentokrát v podobě přírodě blízké. Není to jednoduchý úkol, je však na čem stavět; na ohromném potenciálu „Jizerských bučin“, jedinečném komplexu listnatých a smíšených lesů ve strmých severních svazích hor. Na nové kvalitě spolupráce státní ochrany přírody a lesníků. Na znovu probuzeném zájmu a nadšení veřejnosti.

Pro Jizerské hory jsou charakteristické zarovnané povrchy ve vrcholových oblastech tvořící tak vysoko položené náhorní plošiny z nichž se zvedají žulové vrcholky a na nichž jsou mělké deprese obsahující četná rašeliniště. Od okolních geomorfologických jednotek (s výjimkou Krkonoš) jsou Jizerské hory ostře odděleny. Například severní svah k Frýdlantské pahorkatině, zvedající se nad údolím Smědé má relativní výšku 500 m. Na severovýchodě se podobně tyčí Vysoký jizerský hřeben nad údolím Kwisy a Malé Kamienné. Na jihu sice pohoří přechází plynule do Liberecké kotliny, je však uzavřeno 18 km dlouhým Černostudničním hřebenem.

Sousedí s následujícími geomorfologickými jednotkami (od severu dle směru pohybu hodinových ručiček): Frýdlantská pahorkatina, Kotlina Jeleniogórska, Krkonoše, Krkonošské podhůří, Ještědsko-kozákovský hřbet a Žitavská pánev.